Purum Hudební Ceny Očka

A u hudby ještě zůstanu. Dostala jsem nějaké lístky na předávání cen Očka v pražské Lucerně. Místo naprosto perfektní. Poprvé jsem tam byla tuším až minulý týden na No Name, ocitla jsem se tam náhodou a nevím, jestli to bylo tou atmosférou, ale koncert se mi líbil a vrátila jsme se z něj nadšená. Měla jsem radost, že i když o tom nevím, dost písniček od No Name znám:-). Takže na středu jsem byla natěšená už jenom proto,že zase budu v tom krásném a vcelku noblesním prostředí.
Dorazili jsme tam krátce po osmé, sál už byl docela plný a akce akorát začínala. Už si přesně nepamatuji, jak vystoupení šla za sebou, ale kdybych měla vyjmenovat ta, co mě nějaký způsobem zaujala, byly by to určitě Nightwork, Mandrage, Aneta Langerová a nemůžu samozřejmě opomenout Mistra, kterého jsem měla tu čest spatřit poprvé na živo! Musím se o tom zmínit, protože Božský Kája je legenda, to je bez debaty. A co vím, je i neuvěřitelně pokorný a milý/í, což se v dnešní době cení, protože celebrit, co si na nic nehrají, je nejen v Čechách, ale i ve světě, jako šafránu. Málo.
I když Nightwork dvakrát (vlastně ani jednou) nemusím, byla jsem unešená z Vojty Dyka, jeho finální jodlování bylo naprosto perfektní, vtipné a trefné do stylu, v jaké předvedli písničku "Slunce v duši". Škoda, že v tomhle videu není celé vystoupení, ale jak to tak poslouchám, na živo to stejně bylo lepší:-). Možná, mooožná, že na ně časem i změním názor. Ale tohle byla fakt bomba.
Jediné, co bych celému večeru snad vytkla, je pan moderátor. Nechápu, že většina českých moderátorů má asi za vzor Leoše Mareše, jinak si nedovedu vysvětlit, chvílema trochu trapné vtípky a styl moderování. No, snad jenom díky bohu, že neuctívají Boučka... .:-))
A jaký názor na celé Ocko Awards máte vy?(Ocko Awards - no, nezní to honosněji? Možná jim navrhnu změnu názvu:-D) Byli jste přímo tam nebo jste to sledovali v televizi doma?:-)

Zdroj fotek je t-music.cz

Patrick Wolf

 Před nedávnem jsem tu psala o mých plánovaných akcích. 

Nejbližší je koncert Patricka Wolfa v Akropoli. Strašně se těším. To, že je Patrick skvělý a nadaný umělec ani psát nemusím, ti kteří vědí, o koho jde, těm je to jasné, no a ti co ho neznají, by to měli hnedka napravit! Příjde mi, že u nás je dobrá hudba tak nějak přehlížena, větší pozornost je upřena na ty s prominutím "sračky" co hrají v rádiích a televizích, protože si za to zaplatí. A lidi jsou líní hledat novou a kvalitní muziku, tak poslouchají, co jim komerční rádia naservírují. Jasně, neříkám, že já si občas Rihannu neposlechnu, občas se neubráním ani Katy Perry, ale to jentak výjimečně. Zpátky teda k Patricku Wolfovi, protože o něm má být tenhle článek. Pro mě je to osoba neuvěřitelně zajímavá a neobyčejná. Ani nevím, kam bych jeho styl zařadila, ale myslím, že to není podstatné. Podstatnější pro mě je, že se s ním setkám před jeho koncertem! Už teď jsem nervozní, přemýšlím co na sebe, co s vlasy, a tak..:-D Přeci jen, Petera Pana člověk nepotkává každý den! Příští týden jdu nakupovat, tak věřím,že tohle dilema nějak vyřeším.

Je extravagantní, je jiný, je zvláštní, je zajímavý, je neobyčejný, je jedinečný, je to prostě Patrick Wolf. Jo a taky, je to Brit. A já ho uznávám!

Or Give It To Your Mother...

Od doby, co jsem v Praze jsem se naučila spoustu věcí. Věřte tomu nebo ne, když vylítnete z rodinnýho hnízda, plnýho komfortu a pohodlí, brzo zjistíte, že osamostatnění se, nepřináší jenom radosti, ale občas i starosti. Tak například jídlo do ledničky samo nenaskáče, toaleťák se taky sám nekoupí a nedojde až na záchod, což je problém v momentě, kdy vy tam jste a rádi byste odešli, ale ouha...něco chybí...ha toaletní papír! Tohle naštěstí není můj problém, ale věřte mi,že se to stává...:-D Dále...prádlo se samo nevypere! Což už můj problém je, jelikož první kontakt s naší pračkou nedopadl zrovna nejlíp. Zvolila jsem asi ten nejblbější program, co byl v nabídce nebo co, nevšimla si, že i po vyprání je pračka do půlky plná vody, otevřela dvířka a.... pak už se jen hodinu bavila tím, že jsem vyrírala koupelnu!  Ale! Zabralo to, oblečení zase zářilo čistotou no..a koupelna "jakbysmet"...

Feather Obsession vol. II.

Když jsem minule zveřejnila fotky s feather hair clipy, pár z vás mi ohledně nich psalo. Pokud někdo další máte zájem, napište mi třeba sem pod článek a můžem se domluvit, že vám nějaké udělám. Tyhle jsou jen pro představu, klidně zvolím barvy a peří takové, jaké budete chtít:-).

Hair clip 250 Kč a náušnice za 80 Kč. 

Music fever around

Co mě v posledních dnech fakt potěšilo? Především spousta hudebních věcí, je skvělé mít takovou "práci", při níž se bavíte a děláte to, co máte rádi. Já například strašně ráda chodím na koncerty. 

Na mém pomyslném seznamu akcí, kde nesmím chybět jsou momentálně 3 jména - The Wombats, o kterých jsem se zmiňovala, když jsem psala mojí reportáž z Rock For People.

Palladium

Minulý víkend v Palladiu proběhly 4. narozeniny obchodního centra a připraven byl program v podobě různých stylistů, koncertů, slev a takových věcí.

Já jsem se nechala nalíčit profesionálním vizážistou v Sephoře a pak jsem si udělala radost novým make-upem. Měli jsme s kamarádkou domluvenou ještě schůzku se stylistou, ale nějak jsme to nestihly...:-)

V neděli jsem to už nevydržela a na popud fešn bloggerů jsem musela obětovat hodinu strávenou v tramvaji a zajet do OC Harfa do Lindexu. Mám ráda švédský styl, proto jsem na tenhle obchod byla zvědavá. A nezklamal. Vybrala bych si tam takových věcí, jenomže zrovna minulý týden pro mě byl tak nechutně finančně náročný, že jsem si koupila jen leginy a růžovou jemnou halenku. Rudá hedvábná košile čeká, až budu mít příští týden po výplatě ;-). Kvůli ní jsem schopna zatnout zuby a přetrpět moji fobii z knoflíku, kterou nikdo nechápe a já z ní šílím. Brrr...nedovedete si představit jak hrozně mi je už jenom teďka, když to strašlivý slovo musím napsat!

Svoji nakupovací horečku jsem zakončila u Marks&Spencer, kdy jsem si koupila ve slevě ten nejúžasnější béžový kabátek (tedy, v "nude" barvě, jak by napsala většina fashionistů, ale já už jsem na všechno, co je spojené se slovem "fashion" alergická asi tak, jako na knoflíky, takže prostě napíšu v béžové a budu doufat, že to i v dnešní době někdo pochopí :-D)

Začínám zbožňovat Prahu!

This made my day!

Víte co je skvělé? Já jsem skvělá :-D

A víte co je ještě skvělé? Slevy v SIXu!

Nejspíš jsou v každém SIXu, ale já vždycky nejlíp nakoupím v Praze, na hlavním nádraží! Když vychytáte dobu, můžete si tam nakoupit pěkné věci za neuvěřitelnných 30 Kč! I když to bývá už dost přebrané. Nevím přesně na kolika korunách ty slevy začínají, ale většinou je to 90Kč za nějaký náhrdelník (hrozné slovo!) a 60 za náramky, prstýnky a jinou drobotinu. Po nějaké době je ale slevní právě na těch 30 Kč a teprve pak se vyplatí jít a pořádně si užít nákupu;-). Já jsem si sice řekla, že si nic nekoupím, dokud to nebude na těch třiceti korunách, protože musím šetřit na příští týden do Palladia a celkově, život v Praze je dost náročný, co se financí týče, takže proto, jenže...posuďte sami, jedny naušnice za 100, druhé za 150...ne,nechtěla jsem riskovat,že až se v neděli budu vracet, případně až příští týden pojedu zase domů,tudíž se na hlavák dostanu, tak už k mání nebudou. Tak jsem u pokladny zatla zuby a plácla se přes kapsu.

IMPOSSIBLE = I'M POSSIBLE

Kdo má nereálný sen, přesto věří v jeho splnění? Jááááá!

A jak jste na tom vy?

Máte hlavu plnou fantazií, nápadů a plánů jak dosáhnout svého vysněného cíle? Věříte v to, že nic není nemožné, pokud o to člověk opravdu usiluje a jde si za tím stůj co stůj nebo jste zarputilí realisti, stojící nohama pevně na zemi a nedáváte si žádná přehnaná očekávání, ze strachu ze zklamání? Nebo z jiného důvodu... Jaký je váš životní sen a cíl?

Dnes mě nuda v práci přinutila konečně začít číst knížku "Zbožňuju New York". V knihovně jsem ji objevila náhodou, ale jen co jsem si všimla názvu, věděla jsem, že si ji musím přečíst! Někomu se zvedá tlak a zrychluje krevní oběh, když vidí nápis Vogue, Elle,... mě zaujme všechno, na čem je napsáno New York nebo Los Angeles. Tak nějak na těchle městech ujíždím ;-). Ale teď zpátky ke knize. Není to kdoví jaký rádoby hlubokomyslný počtení, ale mě se to líbí, asi právě pro svoji jednoduchost, pro rychlý spád příběhu, prostě super kniha, když se potřebujete odreagovat, přijít na jiné myšlenky a trochu se zasnít:-). Je o 27 leté Angele, která v den svatby své nejlepší kamarádky in flagranti načape přítele, jak si to rozdává v autě s jeho dlouhodobou milenkou, o které neměla Angie ani tušení. Po tom, co více méně zničí celou svatbu, naprosto spontánně odletí do NY začít znovu...a o tom je vlastně celý příběh! Nebudu psát jak to dopadne, koho to zajímá a rád čte, tak si udělejte chvíli a mrkněte se na to:-)

Druhá knížka inspirovaná mou posedlostí se jmenuje "Nevšední známosti". Je z prostředí Los Angeles a hlavní hrdina, spisovatel scénářů, se na jednom večírku seznámí se slavným režisérem Sidneym. Zpočátku by se jejich přátelství dalo popsat jako klasický hollywoodský kamarádský vztah - výměnný obchod, něco za něco - on Sydneyho naučí, jak na ženské, Sydney mu zajistí a pomůže prorazit ve světě filmu. Postupem času se jejich prospěchářské přátelství začne měnit v něco opravdového, v Hollywoodu neobvyklého. Samotný příběh mě dvakrát nenadchl, spíš mě zaujaly autorovi barvité popisy nejrůznějších typů na pohled nádherných lidí města Hell Angeles (jak se slavnému městu andělů s oblibou říká), od typických "wannabeastů" po slečny "poletušky". Baví mě číst a dozvídat se o reálných místech LA. Přestože jde o fiktivní příběh, místa jsou pravá. A to je to, co mě zajímá! Užitečné informace, co využiju,až tam jednou pojedu jako "poletuška" a "wannabeasta" balit hvězdy a budovat kariéru :-D. (Tohle berte s rezervou - pochopíte, až si přečtete Nevšední známosti;-)

Ps: Nemáte vy tip na nějakou zajímavou četbu? Pět hodin skoro každý den v práci nedělám nic jiného, než že se nudím, tak bych ten čas alespon nějak zajímavě využila,nejenom zabila:-)

Sexy and I know it

Blbečci, ale nemaj konkurenci :-D

A tady je druhá blbost, najdete mezi těmahle dvěma souvislost?:-D

Zázraky existují

No fakt! Alespoň teda ty kosmetické. Tady je pár mých dobře ověřených přípravků, co mi pomáhají zakrýt nebo zatočit s mými nedostatky.
Některými :-).

Camouflage od Malu Wilz. Dlouho jsem to sháněla a můžu říct že neznám lepší camouflage/korektor, než je právě tenhle. Zakryje všechno, dokonce i tetování (musíte k tomu ale zvolit správný odstín). Skvěle splívá s pletí a nedělá žádné fleky nebo podobné nežádoucí záležitosti. Kelímek má sice jen 6 gramů, ale vydrží použitelný klidně i přes rok. Najdete ho u dealerů Mary Kay (spousta kosmetiček to prodává taky) v rozmezí 250-300 korun. Není to malá částka, ale když si posčítáte, kolik utratíte za rok na korektorech jiných a v menší kvalitě, nebude to o moc míň;-).

Moje pleť je hodně bídná, proto každou chvílí zkouším něco, co by mi pomohlo. K dermatoložce, která mi předepsala nějakou mastičku z antibiotik už nemám čas zajít, tak zkouším, co dostupného se dá. V Tescu jsem objevila teď v akci Garnier Pure Matt Brusher a nemůžu si na něj stěžovat. Často jsem měla problémy s tím, že jsem si nanesla make-up a zůstaly mi převážně v T-zoně šupiny a vypadalo to..no, dost blbě;-). Peelingy mi nepomáhaly (a to jsem jich vyzkoušela mraky!) tak jsem se rozhodla jít na to odlesa a to tak, že jsem si koupila tohle. Nahoře má speciální gunový nástavec, který čistí do hloubky a má za úkol vás zbavit černých teček, zároveň funguje i jako peeling, protože odstraňuje odumřelou kůžičku.

A do třetice tu mám něco na zničené konečky. Jsem peroxidka :-D, takže moje vlasy dostávají celkem zabrat a na mě je, abych jim občas trochu pomohla se z těch toxických šoků dostat. K tomuhle jsem přišla uplnou náhodou, mamka objednává Avon a tohle mi dala, moc jsem tomu nejdřív nevěřila. Avon nemá moc dobrou vlasovou kosmetiku, ale po nějaké době používání jsem musela změnit názor, minimálně na tenhle prostředek. Vlasy se nezdály být tak suché v konečcích a příjde mi, že se už ani tak nelámou.:-)

A co vy, máte nějaké účinné pomocníky a zlepšováky, na cokoliv?:-)

Feather Obsession

Před pár měsíci jsem tu publikovala asi dva články věnované doplňkům do vlasů z peří, které jsem nemohla nikde sehnat. Tak jsem popustila uzdu fantazii a udělala si je sama:-). Dobré odreagování a rozptýlení od učení. Teď mě zajímá váš názor. Co říkáte doplňkům ve stylu "Havranpírko"? Pořídili byste si to taky?

Já jsem z toho nadšená a v okolí jsem se setkala s mnoha názory... Určitě to oživí obyčejný outfit, v zahraničí je peří velkým hitem. Česko je naštěstí jako vždy sto let za opicema, takže u nás to pořád bude platit za originální doplněk, který nemá na hlavě každý. Troufám si říct nikdo, protože jsem to ještě na nikom neviděla:-D.

Stop týrání zvířat - Bille, vypust svého ptáčka :D

S kamarádkou máme stránku na fb: Stop týrání zvířat, Bille vypust svého ptáčka xD . Občas se stane, že na popud nějaké nové fotky převážně Toma&Billa chytneme tvořivou. To potom vypadá tak, že básníme a básníme, až vybásníme pořádnou kravinu a tu zveřejníme.
Poezie vzešla z inspirace milionářskými rockery, bratry Kaulitzovými a je to lyricko-epická báseň. Má děj a je i citově zabarvená. :-D Sorry, to dělá ta maturita na krku!

A co, že nás to inspirovalo? Serie přesně těchhle fotek!

Täydellinen

Paříži, miluji Tě!

V neděli jsme se vrátila z Paříže. Jako minule to byl skvělý zážitek. Paříž je neuvěřitelně kosmopolitní, živé a půvabné město. Styl je pro pařížany něco tak přirozeného, jako pro čechy nevkus:-). Opravdu se mi z té krásné, uhlazené metropole nechtělo zpátky. Utratila jsem tam nehorázné peníze, ale poslední věc by byla, že bych toho litovala! Spíš lituju toho, že na nakupování nebylo víc času, protože utrácet tam rozhodně bylo za co. Ještě nikdy se mi nepodařilo ztratit se v nákupním centru. V Les Halles se to ale změnilo:-D. Takže jsou dvě věci, co v Paříži neuznávám: 

1) nepřehledná, ale přesto asi 126346879x lepší, obchodní centra,
2) množství asijských turistů, co se minimálně rukou nacpou na každou fotku. A krkají. Na veřejnosti. A nestydí se za to.
 

Kromě nákupů jsme po večerech každý den vysedávali po malých barech a kavárnách, kterých je v každé ulici hned několik. Vydali jsme se také na noční Eiffelovku a cestou zpátky na hotel jsme se nečekaně...ztratily :-D... uchozeným, zoufalým a s myšlenkou, že si zavoláme taxi, nám o půl druhé v noci pomohl až jeden mladý pár, který ochotně vytáhl GPS navigaci, zadal adresu hotelu a ještě nám nakreslili mapku, takže v hotelu jsme byli během deseti minut. V Praze by nás v lepším případě poslali dopr*** nebo v tom horším okradli:-D. Jinak noční a blikající Eiffelova věž je nezapomenutelný, impozantní zážitek, který v mé hlavě zůstane hodně dlouho!

Těžký vypisovat zážitky, co jsem si přivezla, protože jich je hrozně moc a nevím, čím začít.. Kdo byl v Paříži, tak ví, kdo ne, tomu doporučuji to zažít. Paříž je jedinečná!

Love Your Life!

Ano, miluj svůj život. A já ho miluju. Hodně zvratů, hodně změn se událo v posledních dnech, týdnech, i měsících. Ne všechny byli dobré, ne všechny byli špatné, ale všechny byli důležité. Důležité v tom, abych si uvědomila spoustu věcí, přehodnotila své priority a konečně začala být spokojená sama se sebou. Nejsem dokonalá, dělám chyby, ale kdo ne? Na druhou stranu dělám i věci, které mě nutí být na sebe hrdá, posouvají mě dál a krok za krokem přibližují k mým cílům.
Podle astrologů má být rok 2011 rokem změn. Nemůžu nesouhlasit. Všechno kolem mě jakoby se neustále pohybovalo, měnilo. Není den, který by mi připadal stejný a zbytečný. Staré, co i přes moji neustálou snahu udržet alespoň tak, jak to původně bylo, vyšumělo a dělá to místo novému. Prozatím lepšímu.

Změna. Změna. Změna. Změna. Změna. Změna. Změna. Změna.

 Konečně mi došlo, že jsou věci, které se dějí přirozeným procesem, které člověk prostě neovlivní a je proto naprosto nesmyslné je lámat přes koleno a hrotit. Co se má stát, stane se. Poslední dobou tomu věřím víc, než čemukoliv jinému.
Došlo mi taky, jak zbytečný je zabývat se tím, co si o mě ostatní myslí. Lidská závist je svině, a já nechápu, proč bych si kvůli neschopnosti, naivitě, lenosti atp.. někoho druhého měla dělat těžkou hlavu. Dřív bych za to asi dodala, že se omlouvám, jestli to zní namyšleně. Dnes to neudělám. Tohle není namyšlené, je to jen sebevědomé. Končím s hraním si na nějakou chudinku, které všichni jen ubližují, proto si utíká do svýho vysněnýho světa, kde jednou bude princeznou, s vlastním tryskáčem, manželem, co je rocková hvězda a vilou v Bel Air. Život je to, co je tady a teď. Ne nic, co bylo včera, stejně jako nic, co bude za 10 let. Lituju ty, kterým to ještě nedošlo, na druhou stranu ale věřím, že i oni jednou procitnou. Snad nebude příliš pozdě.

 To buy the truth and sell a lie
The last mistake before you die.
So don't forget to breath tonight,
Tonight's the last so say goodbye. 

Teenage dreams

• Koupila jsem si ten největší meloun, co měli v obchodě! Budete se divit, ale vždycky jsem to chtěla udělat:-D. Měl 15 kilo, jentak pro zajímavost a když jsem ho táhla do auta, vypadala jsme u toho jako retard. Ale za ten pocit vítězství to prostě stálo! Hned měl můj život větší cenu, stouhle hroudou v kufru:-D.

Rock For People, part II.

Nějak jsem podcenila, že čas je mocný čaroděj, hlavně co se zapomínání týče. Vzpomínky na RFP už nejsou tak čerstvé,přesto se budu snažit popsat všechno, co se ve zbylých dvou dnech odehrálo. V pondělí ráno jsme se vypravily domů, udělat pořádnou hygienu. Vana, plná horké vody, vůně domova a pořádné jídlo místo fastfoodu mělo přímo blahodárné účinky. Nemůžu říct, že do Hradce jsem se vracela odpočatá a zrelaxovaná, ale bylo mi líp. Když jsme dorazily na místo, chvíli jsme pobyly ve stanu a pak se vydaly do festival parku. Zamířili jsme na Lemon Stage, kde měli být John Butler Trio. Na ty jsem byla zvědavá, už jen pro velkou chválu od pořadatelů. Stejně tak mým přáním bylo vidět i White Lies. Ti se mi moc líbili. Navzdory jejich vcelku klidnému repertoáru to nebyla žádná nuda. A nuda to nebyla ani na The Wombats, kde jsme se ocitly náhodou. Procházeli jsme kolem s flaškou vína v ruce a strašně nás ta jejich energická muzika dostala a donutila tancovat a poskakovat jak blázni:-D.

 Další, co bylo na pondělí tak super, byli My Chemical Romance. Nikdy jsem nebyla jejich velká fanynka, ale od 4. července se mezi ně hrdě hlásím! Musím říct, že jejich koncert jsem si užila snad ze všech nejvíc. Kluci se rozhodli  koncert zahájit hitovkou Na Na Na(a ještě asi 135687 Na Na Na) a pro technické problémy si museli dát zahájení dokonce dvakrát;-). Energie sršící z jejich vystoupení mi nedovolila ani na chvíli polevit s pařením. Dokonce jsem díky jednomu milému chlapci, který mě párkrát vzal na záda, měla i dobrý výhled. Když byl koncert u konce, šla jsem hledat kamarádku, která se mi na začátku ztratila. Přitom se mi ale podařilo pořádně si rozbít kolena:-D (kombinace alkoholu, tmy, blbýho kopečku s kamením a konverzací s tím milým chlapcem se ukázala jako velmi zrádná). Tak jsem s krvavými, ale pěkně symetricky odřenými koleny, zamířila ke stanu, doufající, že ji tam najdu. Už ani nevím jak, ocitla jsem se u stanů nějakých němců se securiťákem a snažila se o konverzaci anglicky. Na to já jsem úchylná, jak můžu mluvit jiným jazykem než češtinou, nevynechám jedinou příležitost:-D. Nevím, jestli jsem byla tak hlučná, ale nakonec mě tam našla i kamarádka a šli jsme s nimi potom zapařit na jednu z dojezdových parties. Vůbec nevím, v kolik jsem šla spát, ale vím, že už svítalo... .
V úterý jsme byly totálně K.O. Museli jsme proto vynechat Kryštofy. Já jsem se nejvíc těšila na Anberlin. Nejspíš proto, že je tu nikdo skoro nezná, na nich nebylo moc lidí. Na jednu stranu je to škoda, myslím, že by si tihle američtí rockeři zasloužili mnohem více pozornosti, na druhou stranu si nemůžu stěžovat - první řada a žádné strkanice, to byla příjemná výhoda. Odehráli skvělé vystoupení, neustále děkovali a zpod podia vypadali neuvěřitelně mile. Proto mě opravdu mrzí, že jsem je nikde nepotkala osobně. No, třeba se mi poštěstí příště, na nějakém z jejich koncertů. Rozhodně je chci vidět minimálně ještě jednou! Byli jsme také na Koblížcích. Překvapilo mě, že jejich stage byla relativně prázdná. Čekala jsem více 14letých holek, s lebkama na tričku, černýma očima a proužkovanýma návlekama na rukách. Když dohráli, rozházeli trsátka, paličky a pár úsměvů a fotek mezi věrné fanynky. My jsme si ještě stihly popovídat s takovým tím "nejvícnormálněvypadajícím" členem koblížků. Ten byl fajn, řekla bych, že narozdíl od zbytku kluků hodně v klidu. Vyslechly jsme si od něj chválu na našeho bratránka zvukaře (sakra, já to musela zmínit - on je totiž můj..ehm..hudební vzor, fakt ráda se s ním chlubím:-D) a takové ty věci a potom jsme se už rozloučili.

Pendulum rozjeli neuvěřitelnou "párty". My jsme je viděly jen z dálky, ale řeknu vám, ta masa lidí... . Musí být něco neuvěřitelného, koukat na to z podia. Mě se tahle hudba moc nelíbí, ale takhle na živo zněli dost "hustě". Jejich vystoupení by se právem dalo nazvat "zlatým hřebem festivalu".

 Foto popořadě: John Butler, White Lies,  3x Anberlin a já, čekající na masakr na Sum 41.

Ne ne ne...

...prostě se té blbé náladě nepoddám! Kašlu na všechno a na všechny, tady máte ten slíbený report z Rock For People. Ve VIP jsem moc nepobyla, pro nabitý program nebyl čas. Co jsem ale viděla, mi bohatě stačilo, abych si dodělala obrázek o tom, jak kalí české "hvězdy":-D. Zejména jeden člen nejmenované kapely mě zaujal svým nápadem, nosit židly na hlavě.:-D Doufám, že si na to nevzpomenu, až se opiju taky. Jak se znám, byla by tu dost reálná možnost, že bych zkusila něco podobného:-D.  Dále, pokud byste se chtěli backstage setkat s "velkými" "zahraničními" kapelami, nestačilo by vám na to být ani "velká" "česká" kapela. Prostě je k nim nepustili. A smůlu měli i zahraniční interpreti, pokud si přetrhli nebo jinak poničili pásek na ruce. O tom by mohl vyprávět John Butler, shodou náhod jsme ho potkali u jedné ze stage, jak se marně snažil securiťákům vysvětlit, že je muzikant a potřebuje dozadu:-D. Přetrženým páskem jim mohl před obličejem mávat jak chtěl, ale byli neoblomní. Musel si jít zařídit novou pásku. Jak to dopadlo, netuším. Už jsem je pak neviděla.
Ale teď festival hezky popořádku.
Do stanového městečka jsme přijely v sobotu a něco málo přes hodinu nám trvalo postavit stan (pocit hrdosti se dostavil okamžitě;-)). Celý den jsme se spíš flákaly, procházely areál a okukovaly zajímavé "sousedy" a další exempláře mužského pohlaví, co se producírovali po festivalparku a jeho okolí ;-). Tuším,že v sobotu jsme pro organizační záležitosti neviděly ani jednu celou kapelu. Škoda, alespoň Guano Apes revival by za to třeba stál... No nic, večer jsem měla schůzku s klukem, se kterým jsme měli reportáž z RFP na starosti. Pohodové a milé setkání. To se tam zatím žádná "czech star party" nekonala:-D. Prostě jen spousta novinářů, známých i neznámých, sem tam nějaký muzikant nebo dobrovolník, který investoval 3 000, do "VIP" lístku, aby mohl posedět na "VIP" záchodě, zadek si vytřít "VIP" papírem a pohybovat se právě mezi "VIP" lidmi:-D.
Druhý den, v neděli, už byl program zajímavější. Já osobně jsem se těšila už na Kate Nash. Ta holka byla prostě skvělá. Živočišnou a divokou show, kterou předvedla právě ona se svým dívčím instrumentálním doprovodem, mě dostala už nazačátku. Myslím, že i lidi okolo, co ji neznali, byli mile překvapeni. Její vystoupení, stejně jako vystoupení Sum 41, jsme viděly hned z první řady! Zatímco na Kate se fanoušci spíš pohupovali do rytmu a snažili se zpívat texty(málokdo však jejímu mrštnému jazyku stačil;-) ), na Sum 41 se dav odvázal mnohem víc. Security nestíhali držet zábrany a několik lidí muselo být vytaženo z davu. Popravdě jsem měla docela nahnáno a celý koncert jsem "přetrpěla" v lehké křeči a přáním,ať už ta jejich hodina skončí:-D. Jestli jsem si před tím myslela, že nic horšího,než přední řada na Tokio Hotel být nemůže,  ještě jsem nezažila pořádný punkrockový koncert! Můžu říct, že z vystoupení Sum 41 jsem si odnesla hodně málo (když nepočítám spoustu modřin, panickou hrůzu z hodně lidí tlačících se na mě a poznatku, že pan božský, Deryck, vypadá jak Glum. Takže zas takový pan božský to není;-D)

 Moc fotek ze Sum 41 nemám, v té tlačenici se nedalo fotit. Aleee...úkol za 10 bludišťáků? Kdo mě najde na prostřední fotce? Nápověda..zaměřte se na první řadu;-)

Ehm, na to, že se jednalo pouze o sobotu a neděli jsem se nějak rozepsala a už se mi zavírají oči. Slibuju, v nejbližší době bude pokračování. A to si nenechte ujít, protože druhá část festivalu byla mnohem zajímavější, multikulturnější a...zkrátka stála víc za to;-).

Welcome to the middle of the black parade

Mír, pokoj, spánek, odpočinek, příměří, zotavení se ze všeho. Prozíravost a opatrnost. Stáhnutí se do ústraní, potřeba přemýšlet a plánovat. Ozdravení (po otřesném zážitku nebo bolestné zkušenosti). Rekonvalescence. Klid. Nic nedělání, přestávka. Nechat událostem volný průběh. Jít do sebe. Ujasnit si myšlenky. 

To je to, co teď tak žalostně potřebuju, ale nemám to...nemůžu to mít, nejde mi to... .

Místo toho:

Neschopnost rozhodnout se, neschopnost odprostit se od toho, co bylo. Tápání, pohyb v kruhu. Promarnění všech příležitostí. Otrávená nálada. Nic se nedá dělat. Osamění, zbrklost. Odcizení od všeho. Totální, ale opravdu největší bezmoc.

Myslela jsem, že tohle mi pomůže. Nepomohlo. Omlouvám se, za nepochopitelný článek. Tohle budu chápat asi jenom já. A možná ani já ne.

Jen toho mám prostě už dost... .

Festivalové Léto

Dnešek je ve znamení chaosu, neustálého přehrabování šatních i jiných skříní protože se balím a až do středy vyrážím na Rock For People. Jsem na to zvědavá, moc se těším na skvělé kapely, kterých je line-up plný. Především pondělí je pořádně nadupaný. Všechny kapely, který musím vidět vystupují na stejný stagei, rovnou po sobě,takže no problem, nic mi neunikne;-).

Až se vrátím, vynasnažím se sepsat nějaký krátký backstage-report, ale nic neslibuju...:-)

Pak tu mám další dotaz - neměl byste někdo zájem o 2 VIP lístky na Colours of Ostrava? Kdyžtak napište do komentářů a zanechte nějaký kontakt, na ceně bychom se domluvili...:-)

B-Day

Dnes je můj velký den! Dnes mi začíná posledních 365 dní v kůži "náctileté". Trochu deprimující. Chci mít ještě 18!!!:D Nějak jsem si na to za ten rok zvykla, líbil se mi ten věk..už jsem nebyla malý pívo, ale zas tak stará taky ne...19 už mi příjde horší,protože po tom už je jen dvacet...no a dvacítka se tak strašně rychle překulí na 30. A já si sama sebe jako třicítku nedovedu představit:-).
Jinak dnes jsem strávila krásný den v Pardubicích a Hradci. S nejmilejší L. jsme prošly celý AFI palace a hledaly ten pravý hvězdný outfit na nadcházející Rock For People. Už se tam začínám těšit, i když obavy stále přetrvávají...zvlášť po vyslechnutí všech prognóz víkendového počasí.
Pak jsem jela do hradce na doplnění řas, ta hodina, co jsem tam musela ležet rychle utekla. Paní kosmetička, ke které chodím je fajn, vždycky si spolu skvěle podrbeme:-D. A konečně mám zase camouflage od Malu Wilz! Nejlepší korektor, co znám, zamaskuje opravdu vše!
To je tak asi všechno:-) Mějte se hezky, koho zítra čeká vysvědčení, tak hodně štěstí, kdo má samé jedničky, gratuluju, a kdo ne..tak to nevadí, škola může být sice hodně, ale nikdy nebude všechno:-).

All I feel is strange...

 

 

6 neuvěřitelných let vcucnutých do třech a půl krásných minut! Nostalgie.

The end of the week

Konečně je konec nejnáročnějšího týdne! Ještě dopsat článek s informacemi o jedné kapele a můžu dodat, že úspěšný konec:-).

Opravky za mnou a 7 dní téměř v kuse v práci taky. Teď mě čeká jeden krásný den volna, kdy budu spát až do oběda a celý den se jenom povalovat a těšit se na příší víkend, kdy je Rock For People!Nemůžu se dočkat, ale čím víc se to blíží, tím víc se mi tam zase nechce a mám z toho strach. Jsem s tímhle poslední dobou nějaká divná:-D. Nikam se mi nechce chodit a nejradši bych byla zalezlá doma a nikam nevylejzala. Nezvyklé na mě. Ale nemůžu za to, často se mi teď stává, že bych se na všechno nejradši vys*ala a všechno skončila... . Na jednu stranu se teď cítím strašně volně, že mám skoro pokoj od školy, na tu druhou mě ta svoboda zase docela děsí. Co budu dělat v září? Chci do Prahy, ale co když to nevýjde? Dalších x měsíců v tomhle zapadákově? To by byla moje smrt... . Jenže co když to v té Praze bude stát za ho*no? Co když ani tam to nebude lepší? I když na to nechci myslet, myšlenkám se neubráním... .

 A tak jdu radši přemýšlet nad příjemnějšíma věcma. Nad zítřkem, nad středou, kdy zase jedu do Hradce Králové na řasy a doufám, že i do Pardubic nakupovat, v doprovodu snad jediného člověka, co mě poslední dobou chápe.

Finally feel free

Yes! Den, kterého jsem se tolik obávala je konečně za mnou! Dnes jsem (sice s malým zpožděním) ukončila 4. ročník obchodní akademie a v září mě čeká maturita. Vím, nemám se čím chlubit,spíš bych se měla stydět, ale po 4 dlouhých a napjatých letech cítím naprosto neuvěřitelnou volnost.
Roky strávené na střední škole pro mě byly peklem. Na spoustu svých spolužáků a kamarádů sice nemůžu dát dopustit, zato neochotný učitelský sbor, předměty, které mě vůbec nesedly, jsem chtěla vyměnit už v prváku. Nějak jsem ale nenašla odvahu přestoupit. Tak jsem teď tady, o 4 roky starší, asi 10 kilo těžší, ale pořád na živu a můžu říct, že šťastnější než kdy dřív!:-).
To, že jsem ukončila 4 roky mého působení na škole, která pro mě byla něčím strašným, mě dělá hrozně šťastnou a... nutí být na sebe alespoň trochu pyšná. Mám ze sebe radost. Mám radost z toho, že jsem poprvé něco dotáhla do konce!

Platonicky, jako vždycky, zamilovanááá...:)

Otevřeně přiznávám, že závidím potencionální Tomově přítelkyni:-D
Nivea "Good-bye Cellulite, Hello Bikini!" Poolside Party

9-11. června 2011

Jestli jsem někdy řekla, že se mi na JamRock nechce, beru to zpátky. Byla to pro mě zajímavá zkušenost, za kterou jsem samozřejmě strašně ráda. Možnost účastnit se festivalu jinak, než jako typický návštěvník, nahlédnout do zákulisí a poznat spoustu milých lidí, který jsem obdivovala dřív, než jsem měla možnost poznat je alespoň trochu osobně a potvrdit si tak, že i ti, co stojí na podiu a pod nimi je dav, jsou taky jen lidi, mnohdy skvělý lidi, znamenala pro mě něco neskutečnýho. Samozřejmě by se to tolik nevyvedlo bez kamarádů, se kterýma jsme si to prostě užívali. Doufám jen, že podobných šancí bude víc...:-).

Bzzzz Bzzzz

Sestra: Je blbý usmažit si dva prsty?

Já: No jestli myslíš svoje, tak jo..

Blah Blah Blah

Nevím co mě to zas popadlo, ale celý den mi v hlavě zní Kesha. Konkrétně Take It Off.

 

Když ji tak poslouchám, mám chuť jít někam na pááárty.

 A zítra je JamRock. Nikam se mi nechce...:-/

Hodně restů, málo času...

... tak bych asi popsala poslední dny. No fakt. Nechci říkat, že jsem si toho na sebe nabrala příliš moc (i když je to tak!). Říkám si, jestli byl vůbec dobrý nápad hnát se do toho všeho. Dvě brigády (budu bohatá":D),  jedna "práce" pro radost (budu slavná! ok, ne já, ale Ti okolo mě:D) a učení se na opravky (budu chytrá!:D).

Co mě brzdí nejvíc? Překvapivě práce pro radost. Když se nechce do práce - musím, když se nechci učit - donutím se, ale když ne a ne přijít inspirace? Scheisse!

Teď mě napadlo, pokud kdokoliv víte cokoliv k nějaké zahraniční kapele na JamRocku, neváhejte mi to napsat třeba do komentářů, protože já o nich nic nevím, což je samozřejmě špatně, zatraceně špatně!:). Nějakou novinku. Aktualitu.

A co je nového u Vás?

...a když už je řeč o peří...

...Lucy Hale, představitelka Arii ze seriálu Pretty Little Liars, byla právě ta, která ve mě vzbudila touhu po náušnicích/doplňcích z pírek.

V česku se ale dost těžko shání, řekla bych, proto je dobé mrknout třeba na: 

• By Samii Ryan - pokud dáváte přednost decentnějšímu a přírodnější stylu
• Owlita Feather Earrings - když máte rádi výraznější doplňky a nebojíte se být prostě vidět:-)

Lucy Hale jako Aria

Spiritual atmosphere

By Samii Ryan

Summer, sea, wind and feather in the hair...