Google Website Translator Gadget

neděle 24. července 2011

Teenage dreams


  • Koupila jsem si ten největší meloun, co měli v obchodě! Budete se divit, ale vždycky jsem to chtěla udělat:-D. Měl 15 kilo, jentak pro zajímavost a když jsem ho táhla do auta, vypadala jsme u toho jako retard. Ale za ten pocit vítězství to prostě stálo! Hned měl můj život větší cenu, stouhle hroudou v kufru:-D.

neděle 17. července 2011

Rock For People, part II.

Nějak jsem podcenila, že čas je mocný čaroděj, hlavně co se zapomínání týče. Vzpomínky na RFP už nejsou tak čerstvé,přesto se budu snažit popsat všechno, co se ve zbylých dvou dnech odehrálo. V pondělí ráno jsme se vypravily domů, udělat pořádnou hygienu. Vana, plná horké vody, vůně domova a pořádné jídlo místo fastfoodu mělo přímo blahodárné účinky. Nemůžu říct, že do Hradce jsem se vracela odpočatá a zrelaxovaná, ale bylo mi líp. Když jsme dorazily na místo, chvíli jsme pobyly ve stanu a pak se vydaly do festival parku. Zamířili jsme na Lemon Stage, kde měli být John Butler Trio. Na ty jsem byla zvědavá, už jen pro velkou chválu od pořadatelů. Stejně tak mým přáním bylo vidět i White Lies. Ti se mi moc líbili. Navzdory jejich vcelku klidnému repertoáru to nebyla žádná nuda. A nuda to nebyla ani na The Wombats, kde jsme se ocitly náhodou. Procházeli jsme kolem s flaškou vína v ruce a strašně nás ta jejich energická muzika dostala a donutila tancovat a poskakovat jak blázni:-D.


 Další, co bylo na pondělí tak super, byli My Chemical Romance. Nikdy jsem nebyla jejich velká fanynka, ale od 4. července se mezi ně hrdě hlásím! Musím říct, že jejich koncert jsem si užila snad ze všech nejvíc. Kluci se rozhodli  koncert zahájit hitovkou Na Na Na(a ještě asi 135687 Na Na Na) a pro technické problémy si museli dát zahájení dokonce dvakrát;-). Energie sršící z jejich vystoupení mi nedovolila ani na chvíli polevit s pařením. Dokonce jsem díky jednomu milému chlapci, který mě párkrát vzal na záda, měla i dobrý výhled. Když byl koncert u konce, šla jsem hledat kamarádku, která se mi na začátku ztratila. Přitom se mi ale podařilo pořádně si rozbít kolena:-D (kombinace alkoholu, tmy, blbýho kopečku s kamením a konverzací s tím milým chlapcem se ukázala jako velmi zrádná). Tak jsem s krvavými, ale pěkně symetricky odřenými koleny, zamířila ke stanu, doufající, že ji tam najdu. Už ani nevím jak, ocitla jsem se u stanů nějakých němců se securiťákem a snažila se o konverzaci anglicky. Na to já jsem úchylná, jak můžu mluvit jiným jazykem než češtinou, nevynechám jedinou příležitost:-D. Nevím, jestli jsem byla tak hlučná, ale nakonec mě tam našla i kamarádka a šli jsme s nimi potom zapařit na jednu z dojezdových parties. Vůbec nevím, v kolik jsem šla spát, ale vím, že už svítalo... .
V úterý jsme byly totálně K.O. Museli jsme proto vynechat Kryštofy. Já jsem se nejvíc těšila na Anberlin. Nejspíš proto, že je tu nikdo skoro nezná, na nich nebylo moc lidí. Na jednu stranu je to škoda, myslím, že by si tihle američtí rockeři zasloužili mnohem více pozornosti, na druhou stranu si nemůžu stěžovat - první řada a žádné strkanice, to byla příjemná výhoda. Odehráli skvělé vystoupení, neustále děkovali a zpod podia vypadali neuvěřitelně mile. Proto mě opravdu mrzí, že jsem je nikde nepotkala osobně. No, třeba se mi poštěstí příště, na nějakém z jejich koncertů. Rozhodně je chci vidět minimálně ještě jednou! Byli jsme také na Koblížcích. Překvapilo mě, že jejich stage byla relativně prázdná. Čekala jsem více 14letých holek, s lebkama na tričku, černýma očima a proužkovanýma návlekama na rukách. Když dohráli, rozházeli trsátka, paličky a pár úsměvů a fotek mezi věrné fanynky. My jsme si ještě stihly popovídat s takovým tím "nejvícnormálněvypadajícím" členem koblížků. Ten byl fajn, řekla bych, že narozdíl od zbytku kluků hodně v klidu. Vyslechly jsme si od něj chválu na našeho bratránka zvukaře (sakra, já to musela zmínit - on je totiž můj..ehm..hudební vzor, fakt ráda se s ním chlubím:-D) a takové ty věci a potom jsme se už rozloučili.


Pendulum rozjeli neuvěřitelnou "párty". My jsme je viděly jen z dálky, ale řeknu vám, ta masa lidí... . Musí být něco neuvěřitelného, koukat na to z podia. Mě se tahle hudba moc nelíbí, ale takhle na živo zněli dost "hustě". Jejich vystoupení by se právem dalo nazvat "zlatým hřebem festivalu".

 Foto popořadě: John Butler, White Lies,  3x Anberlin a já, čekající na masakr na Sum 41.

pátek 8. července 2011

Ne ne ne...

...prostě se té blbé náladě nepoddám! Kašlu na všechno a na všechny, tady máte ten slíbený report z Rock For People. Ve VIP jsem moc nepobyla, pro nabitý program nebyl čas. Co jsem ale viděla, mi bohatě stačilo, abych si dodělala obrázek o tom, jak kalí české "hvězdy":-D. Zejména jeden člen nejmenované kapely mě zaujal svým nápadem, nosit židly na hlavě.:-D Doufám, že si na to nevzpomenu, až se opiju taky. Jak se znám, byla by tu dost reálná možnost, že bych zkusila něco podobného:-D.  Dále, pokud byste se chtěli backstage setkat s "velkými" "zahraničními" kapelami, nestačilo by vám na to být ani "velká" "česká" kapela. Prostě je k nim nepustili. A smůlu měli i zahraniční interpreti, pokud si přetrhli nebo jinak poničili pásek na ruce. O tom by mohl vyprávět John Butler, shodou náhod jsme ho potkali u jedné ze stage, jak se marně snažil securiťákům vysvětlit, že je muzikant a potřebuje dozadu:-D. Přetrženým páskem jim mohl před obličejem mávat jak chtěl, ale byli neoblomní. Musel si jít zařídit novou pásku. Jak to dopadlo, netuším. Už jsem je pak neviděla.
Ale teď festival hezky popořádku.
Do stanového městečka jsme přijely v sobotu a něco málo přes hodinu nám trvalo postavit stan (pocit hrdosti se dostavil okamžitě;-)). Celý den jsme se spíš flákaly, procházely areál a okukovaly zajímavé "sousedy" a další exempláře mužského pohlaví, co se producírovali po festivalparku a jeho okolí ;-). Tuším,že v sobotu jsme pro organizační záležitosti neviděly ani jednu celou kapelu. Škoda, alespoň Guano Apes revival by za to třeba stál... No nic, večer jsem měla schůzku s klukem, se kterým jsme měli reportáž z RFP na starosti. Pohodové a milé setkání. To se tam zatím žádná "czech star party" nekonala:-D. Prostě jen spousta novinářů, známých i neznámých, sem tam nějaký muzikant nebo dobrovolník, který investoval 3 000, do "VIP" lístku, aby mohl posedět na "VIP" záchodě, zadek si vytřít "VIP" papírem a pohybovat se právě mezi "VIP" lidmi:-D.
Druhý den, v neděli, už byl program zajímavější. Já osobně jsem se těšila už na Kate Nash. Ta holka byla prostě skvělá. Živočišnou a divokou show, kterou předvedla právě ona se svým dívčím instrumentálním doprovodem, mě dostala už nazačátku. Myslím, že i lidi okolo, co ji neznali, byli mile překvapeni. Její vystoupení, stejně jako vystoupení Sum 41, jsme viděly hned z první řady! Zatímco na Kate se fanoušci spíš pohupovali do rytmu a snažili se zpívat texty(málokdo však jejímu mrštnému jazyku stačil;-) ), na Sum 41 se dav odvázal mnohem víc. Security nestíhali držet zábrany a několik lidí muselo být vytaženo z davu. Popravdě jsem měla docela nahnáno a celý koncert jsem "přetrpěla" v lehké křeči a přáním,ať už ta jejich hodina skončí:-D. Jestli jsem si před tím myslela, že nic horšího,než přední řada na Tokio Hotel být nemůže,  ještě jsem nezažila pořádný punkrockový koncert! Můžu říct, že z vystoupení Sum 41 jsem si odnesla hodně málo (když nepočítám spoustu modřin, panickou hrůzu z hodně lidí tlačících se na mě a poznatku, že pan božský, Deryck, vypadá jak Glum. Takže zas takový pan božský to není;-D)


 Moc fotek ze Sum 41 nemám, v té tlačenici se nedalo fotit. Aleee...úkol za 10 bludišťáků? Kdo mě najde na prostřední fotce? Nápověda..zaměřte se na první řadu;-)

Ehm, na to, že se jednalo pouze o sobotu a neděli jsem se nějak rozepsala a už se mi zavírají oči. Slibuju, v nejbližší době bude pokračování. A to si nenechte ujít, protože druhá část festivalu byla mnohem zajímavější, multikulturnější a...zkrátka stála víc za to;-).

čtvrtek 7. července 2011

Welcome to the middle of the black parade

Mír, pokoj, spánek, odpočinek, příměří, zotavení se ze všeho. Prozíravost a opatrnost. Stáhnutí se do ústraní, potřeba přemýšlet a plánovat. Ozdravení (po otřesném zážitku nebo bolestné zkušenosti). Rekonvalescence. Klid. Nic nedělání, přestávka. Nechat událostem volný průběh. Jít do sebe. Ujasnit si myšlenky. 

To je to, co teď tak žalostně potřebuju, ale nemám to...nemůžu to mít, nejde mi to... .

Místo toho:

Neschopnost rozhodnout se, neschopnost odprostit se od toho, co bylo. Tápání, pohyb v kruhu. Promarnění všech příležitostí. Otrávená nálada. Nic se nedá dělat. Osamění, zbrklost. Odcizení od všeho. Totální, ale opravdu největší bezmoc.

Myslela jsem, že tohle mi pomůže. Nepomohlo. Omlouvám se, za nepochopitelný článek. Tohle budu chápat asi jenom já. A možná ani já ne.

Jen toho mám prostě už dost... .

pátek 1. července 2011

Festivalové Léto

Dnešek je ve znamení chaosu, neustálého přehrabování šatních i jiných skříní protože se balím a až do středy vyrážím na Rock For People. Jsem na to zvědavá, moc se těším na skvělé kapely, kterých je line-up plný. Především pondělí je pořádně nadupaný. Všechny kapely, který musím vidět vystupují na stejný stagei, rovnou po sobě,takže no problem, nic mi neunikne;-).
Až se vrátím, vynasnažím se sepsat nějaký krátký backstage-report, ale nic neslibuju...:-)

Pak tu mám další dotaz - neměl byste někdo zájem o 2 VIP lístky na Colours of Ostrava? Kdyžtak napište do komentářů a zanechte nějaký kontakt, na ceně bychom se domluvili...:-)